Jakým způsobem tě současná koronavirová krize postihla?
Asi jako všechny v oboru, který je vázaný na gastronomii a kulturní život. Celý segment je zmražen a vyhlídky jsou mlhavé. Koukám do té mlhy a ocitám se v lehkém hypnotickém stavu, který zažívám na běžkách, když razím stopu v čerstvě zasněžené krajině. Hlava se vyprazdňuje a na opuštěném jevišti mé mysli poskakují múzy, které se dlouho krčily v koutě, nebo jsem jim nikdy nedal prostor, aby se předvedly. Jsem doma, dělám, co je třeba, a přemýšlím.

Bylo v tvé moci na krizi reagovat a zmírnit její dopady na tvůj profesní život?
Léta se živím jako freelancer. Jsem neustále konfrontován se změnami, a tudíž i vnitřně otužilý. Nyní je čas velikých změn a věřím, že můj vnitřní navigátor zaujme správný kurz. Projekty, na nichž jsem dosud pracoval, jsem posunul v čase. Je zcela možné, že půjdu dělat práci i mimo obor, abych uživil sebe a svou rodinu, než vše dostane jasnější kontury.

Spoléháš se na pomoc od státu? Jak by podle tebe měla vypadat?
Nespoléhám. Pokud však jako OSVČ dosáhnu na nějaké ošetřovné a podporu, bude to fajn. Rezervy mám na pár měsíců, a horizont, za nímž je neznámo, je téměř na dosah.

Dá se na tom všem najít něco dobrého, co například tebe samotného, nebo i celý obor posune dál, až krize pomine?
Mnoho dobrého v tom vidím už teď. Já jsem neskutečně fascinován výukou, respektive transformováním vzdělávání na dálku. Velmi teď přemýšlím o službách, které mohu nabídnout a zprostředkovat online.