V přímém přenosu České televize míchal oba finálové drinky a zasvěcení zřejmě poznali, že ve skrytu duše trošku víc fandí Moravskému kohoutu než Betonu. „Bylo to ze dvou důvodů. Jednak je to jeden z mála opravdu povedených koktejlů na slivovici, jednak kvůli osobnosti autora, pana Bohumila Pavlíčka,“ přiznává barman Karel Mayer, který je zakládajícím členem Šejkr klubu, předchůdce České barmanské asociace.

Barmanský kroužek se v socialistickém Československu zformoval pod křídly vědecko-technické společnosti na přelomu let 1987 a 88. Byla to doba, kdy jste míchaný nápoj dostali pouze v síti interhotelů, a to pouze příležitostně jako doprovod narozenin, svateb či Silvestrů. Na imperialisticky znějícího barmana jste také nenarazili, jejich práci zastávali nápojáři nebo prostě jen číšníci. Názvy dnes profláknutých značek jako Martini nebo Dubonnet téměř nikdo z gastronomických pracovníků neznal a na úplně prvních barmanských soutěžích musely být drinky z 90 procent vyrobené z tuzemských surovin.

Koncem 80. let se společenské poměry čím dál víc uvolňovaly, čehož využila skupina barmanů soustředěná kolem Bohumila Pavlíčka, která 10. října 1987 rozhodla o založení barmanského kroužku Šejkr klub. Ustavující schůze se konala 10. ledna 1988.

Počátky to byly vskutku pionýrské. Setkání designovaná jako barmanské kurzy se uskutečňovala v motorestu ležícího u východočeské přehrady Rozkoš, protože Bohumil Pavlíček měl v Praze z politických důvodů velmi ztížené působení. V oknech budovy se sice dařilo pavučinám, ale ubytování na druhou stranu nestálo majlant, vyrobené koktejly se dobře prodávaly turistům a s blížící se revolucí začali za barmany jezdit i novináři.

Kouzlo Bohumila Pavlíčka dle pamětníků spočívalo v jeho charismatu a obrovských zkušenostech. „Byl to profesionál. Hovořil anglicky, německy, francouzsky, věci pojmenovával na rozdíl od jiných s tvrdou pravdivostí. Vykládal nám, jak všude po světě fungují asociace, on byl totiž čestným členem mnohých z nich, a my jsme to obdivně poslouchali,“ líčí Karel Mayer.

Pokud se dnes těžce rozhodujete, kam večer vyrazíte za zábavou, tak věřte, že v takovém socialistickém Brně existovalo vyjma dvou hotelových zařízení přesně nula podniků, které se nazývaly barem, nebo tak alespoň vypadaly.

„V takové situaci lidé chtějí hltat informace o něčem, o čem jim dlouhá léta bylo zakázáno vůbec vědět. A to je optimální výchozí bod pro člověka znalého světových poměrů, jemuž se díky různým konexím podařilo dostat se ven a který poznal, jak ve světě barová kultura funguje,“ zasazuje současný prezident CBA Aleš Svojanovský působení Bohumila Pavlíčka do dobového kontextu.

Také připomíná, že se zakladateli Šejkr Klubu podařilo v krátké době vybudovat členskou základnu a strukturu regionálních sekcí, která v původní podobě vydržela až do roku 2015. „Našel nadšence v regionech, kteří na sebe nabalili další členy. Bylo běžné, že se někdo přihlásil do územní sekce, a s panem Pavlíčkem se třeba potkal až za rok či dva. Nežilo se současným stylem – dnes v Brně, zítra v Praze. Pro dnešní mladou generaci, která si kdykoliv najde jakékoliv informace sama, je to neuvěřitelná představa,“ doplňuje Aleš Svojanovský.

Bohumil Pavlíček proslavil ve světě Československo nejen Moravským kohoutem, ale také koktejlem Felicia ve složení koňak Courvoisier, Becherovka a Rapid bitter. S ním v roce 1964 zvítězil v barmanské soutěži konané přímo pod Eiffelovou věží. Obsluhoval Louise Armstronga, Waldemara Matušku či Jana Wericha. Porevoluční Československou barmanskou asociaci dovedl v roce 1990 do IBA na jejím kongresu v Mexico City. V Los Angeles od mezinárodní asociace obdržel zlatou skulpturu „Cena národů“ za celoživotní přínos oboru.